Jazyk je nástroj, kterým se lidská civilizace domlouvá mezi sebou. Bez jazyka by se člověk těžko mezi svými sousedy domluvil. A ne jenom kdo zrovna chytil nějakého mamuta nebo ať si někdo představí, že dneska v práci jsem měl strašnou dřinu a že jsem musel zabít deset lidí. Nejsme ale všichni stejní a neexistuje jeden jediný jazyk, kterým by se domluvili všichni lidé na celém světě. Vlastně existuje ale nikdo ho nepoužívá. Tím jsem myslel Esperanto – umělý jazyk přesně s takovým posláním. Každé sousedství, které se postupně stalo jednotným národem s určitými tradicemi je potřeba jednotný jazyk a tím je pro nás jako české obyvatele, český jazyk.
Čeština je tu s námi už pěkně dlouho, vyvinula se ze staroslověnštiny, což byl první spisovný jazyk slovanského národa po velkém stěhování národů a postupně se čeština vyvinula v jazyk, jaký známe dnes. To znamená, že čeština vznikla přirozeným vývojem oproti Esperanta, který vznikl uměle. To znamená, že veškerá paleta slovíček a gramatických pravidel už byla připravená v takovém vývaru, aby to bylo rovnou připraveno k použití, jako když si koupíte Podravku k dochucení toho vývaru. Kdybych měl toto přirovnání aplikovat, aby to více dávalo smysl, to je jako, kdyby jsme začali jsme u rajské, přešli ke koprovce a skončili u svíčkové. Stejná kuchyně ale úplně jiné pokrmy s úplně jiným základem a přísadami. Takhle by se dal nějak přirovnat přirozený vývoj jazyka k tomu umělému.
Já si opravdu nemůžu otevřít nějaký spis ze 14. století a očekávat, že mu budu na 100% rozumět. Když přetočíme hodiny o několik stovek let kupředu, tak na českém území vládnou Habsburkové a český jazyk pomalu upadá k ledu. S příchodem národního obrození ale čeština nabírá svůj druhý dech a města jako například Brno, které do té bylo čistě německy mluvící se začala do jisté míry dostávat čeština. I když nikoli ta spisovná ale tzv. Moravský hantec. A díky právě těmto různým okupacím, válkám a kulturním změnám se měnil i náš jazyk. Ať už jsme chtěli nebo ne, prvky z latiny kvůli křesťanství a prvky z němčiny kvůli všeobecné přítomnosti Habsburků prostě v češtině mít budeme. Přetočíme do doby po sametové revoluci a angličtina se nám začíná objevovat v českých končinách.
Dnes je angličtina velký ovlivňovatel v českém jazyce. Někdy se dokonce stane, že půlka věty co dnešní děti řeknou je v angličtině a půlka v češtině. Podle mě to není špatné do té doby, než je potřeba přepnout kompletně do češtiny nebo kompletně do angličtiny a ve své podstatě se to dítě hýbe mezi dvěmi odlišnými světy, což už je extrém. Ne každé, říkám pouze ze své vlastní zkušenosti.
Abych ale odpověděl na otázku v nadpise; určitě cizí slova patří do obohacení našeho jazyka, protože tak se přirozený jazyk vyvíjí jako chutné zralé víno.