Již notnou chvíli
hledím na obraz,
kde víří vločky ledové
tančí ve větru.
Tu muž odmetá zápraží
a děti táhnou sáňky,
svět před chvílí šedivý
je náhle celý bílý.
Sníh už zakryl kopce, domy
pole sní pod chladnou peřinou,
k nebi se však klikatí
teplý z krbů kouř.
A já spolu s ostatními
hledím na obraz
jehož rámem zavěšeným
je školní okno.
