Následující text je plně satirický a vznikl za účelem pobavení (a emoční úlevy). Přestože se můj názor od popsaného příliš neliší, berte prosím recenzi pouze jako nadsázku.
Po pokusu o přečtení Scénáře pro 21. století musím konstatovat, že má neléčitelná nemoc Crohnova choroba, která zapříčinila nekonečně mnoho komplikací, vyšetření a operaci je už jen ta druhá nejhorší věc, která mě v životě potkala. I přesto, že je Crohnova choroba onemocnění trávícího traktu, zejména pak střev, jsem morálně odpovědný poznamenat, že jsem skrz literární povahu shluku atomů v tuto knihu, nikdy neviděl větší hovno. Ach, ústní lidová slovesnosti, jak se ti omlouvám, že jsem ze svého vokálního orgánového ústrojí kdy vybracemi stvořil křivého slova vůči Eposu o Gilgamešovi.
Nejprve mě výrok amerického psychopata, který si říká prezident, o zániku civilizace spíše vyděsil, pokud však musel být čirou náhodou svědkem tohoto zločinu proti jakékoliv struktuře, obsahové distribuci, srozumitelnosti a nesmyslného motání se ve zbytečných podivných abstraktních pojmech, jeho rozhodnutí plně respektuji.
Myslím si, že tomu může být tak okolo kapitoly pojednávající o skupinovém hrdinovi, kdy spisovatelka užitečně odehnala poslední otužilé jedince od víry v to, že budou kdy moci napsat jakýkoliv scénář.
Nestává se mně příliš často, že bych vlivem čtení dané odborné knihy ztratil víru v život natolik, že bych se rozhodl uprostřed zastavit a konečně ze sebe sundat onen Sauronův prsten a knihu konečně zahodit.
Nu, což, v mém krátkém filmu s názvem Reality Check hlavní postava Vojta pronese větu:”Realita neexistuje.” Následně se ptá:”Chceš vědět, jak jsem na to přišel?” Tady máte odpověď. Pokud by totiž věřil v realitu, musel by uznat, že zde opravdu byl někdo, komu něco takového napsat, vydat to a ještě to promovat jako jednu z nejlepších knih pro znalost scénáristiky, přišlo jako dobrý nápad…