Ty stál jsi naproti mně,
nám kouř z cigaret vycházel z úst,
ty světy v našich očích
do sebe prostupovaly plynule
až proměnily se v jeden,
kde bezpečí nad zlem převládá.
A mluvili jsme.
Jeden druhého jsme cítili,
ne však pouze fyzicky,
nýbrž naše existence pocítily ony pocity.
Poznaly víru.
Víru v nás, naději na společné zítřky životní.
Neopouštěj mne,
já chci ti být více než blíž jsme si nyní.