Myšlenkami se vracím do doby, kdy jsem hlavou byl jinde.
na místě, kde rostly lilie.
V hlavě mám chaos.
srdce mi nejednou vynechalo,
stejně na to kurva nejde zapomenout,
jak rodina je pro mě kapitolou zakončenou,
jak kamarád zradou chladnokrevnou křídla mi zlámal,
jak srdce jsem si o špatné holky polámal,
jak neochotou učitelů sny jsem odkládal,
jak ve škole jsem to vzdával,
jak v stínu vytvořeném hlavou mojí,
sám tou temnotou jsem se sápal,
jak mohl jsem sebevíc ze sebe vydat,
jen abych se zalíbil,
ale stejně jsem se cítil mimo ně,
jak prášky jsem polykal,
jen abych na chvíli zastavil čas,
jak vlastní krví, bílé prostěradlo červeně barvil,
jak blízko k věčnému klidu jsem se ocitl.