(varování: motivy krve a smrti)
Všechno se třpytí a všude je bílo,
příroda tvoří mistrovské dílo.
Sníh pokryl smrkový háj,
každou větev, strom i kraj.
Les je jako hrob a nebesa mlčí,
v mrtvém tichu se mé tělo krčí.
Bitva je pryč a nastal klid,
teď osudu je potřeba čelit.
Pod mou zbroj plíží se chlad,
teplo bych cítil tuze rád.
Zima se vkrádá do morku kostí,
čekám na smrt co se mne zhostí.
Zem pode mnou studená jest,
za co si zasloužím takový trest?
Ležím v těžké sněhové peřině,
ležím mezi ničím na malé mýtině.
Vyrval jsem šíp ze svého ramene,
následoval proud krve červené.
Sníh se zbarvil do barvy rudé,
krev najednou byla úplně všude.
Bělostný sníh zdobily rubíny,
ten sníh dřív čistý a tolik nevinný.
Louže pode mnou byla jak objetí,
pomalu ztrácel jsem veškeré napětí.
Teplo zalilo celé mé tělo,
blahem plakat se mi chtělo.
Tekutina rozlévala se dál a dál,
ničeho jsem se však již nebál.
Únava zavírala víčka mých očí,
cítil jsem jak hlava se mi točí.
Les se ztratil v temnu, v dálce,
čert byl dlužen této válce.
Najednou naplnil mé srdce,
pocit klidu, míru a konce.
Nikdy jsem se necítil tak krásně,
jako na konci této básně.