Můžeš
ronit kolik slz jen chceš
můžeš
plakat na kolenou
stejně ale zapomenou
kým byls
kým být si chtěl
cos na srdci měl
svět z uměleckých děl
jež v hlavě skládal
se přece rozplyne
jako pára nad šálkem čerstvě namleté kávy
která jediná ti v životě zbyla
ještě od minula
Vysněný svět
jako obrázek Michelangela
jako píseň Pavarottiho
až duše z něj zaplakala
jak krásný byl
nepřežil střet
s hrůzně krutou realitou
prostého krvežíznivého bytí
EXISTENCE
Tak pomíjivá existence
balancuje na hraně
nakreslené tolik tence
mezi smrtí a pravdou
až v jedno splynou
v jedno
zapletené klubko
černé vlny s trny
jako křoví růží
vryté v bledé kůži
kdy celého tě omotá
svíravě až úzko
je člověku u srdce
v čase kdy sune se šedí
smutně opravdových dní
kde jen motory zní
a hlasy zlých
střídají ptačí zpěv
nejen dnes
v životě
v každé vteřině
napořád
