zrcadlo nenaplněných tužeb

Tati, mám tě ráda,

proto mě prosím nenuť jít na práva

Nech mě dýchat čistý vzduch, ten který neobsahuje jistý druh…

nadřazenosti

Oči stejné máme,

ovšem za nimi jiné sny promítáme

Chtěl bys ze mě sebe

Pořád máš trochu naděje, že justiční duch mě popadne

Že budu v moci soudní článkem nezávadným a nestanu se nikým podřadným

Budu tvým odrazem v zrcadle nenaplněných tužeb

Tvé knihy voní po moci,mé po papíru a inscenaci

Po večerech u vína s odpovědí respondenta do rozhovoru,ne obžaloby

Nech mě ztrácet se v příbězích cizích,ne ale v soudních síních

Možná jednou pochopíš, že pero, co držím není vzdor, ale dědictví,

však psané jiným inkoustem

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *