Miluju ženy.
A přitom vím,
že každá z nich mě jednou pošle do hajzlu.
A to je v pořádku.
Aspoň někdo.
Jsou jako whiskey…
…čím silnější, tím víc tě spálí,
ale stejně si naleju další.
Některý voní začátkem,
jiný koncem.
Všechny mají v očích něco,
co ti říká “tohle nedělej”,
a stejně to uděláš.
Jedna tě rozesměje,
druhá tě vysaje,
třetí spí ve tvém tričku,
který už nikdy nevrátí,
protože v něm zůstala.
Říkají, že ženský jsou složitý.
Ne, to my jsme blbí.
Ony vždycky vědí, co chtějí…
…jen to občas zní jinak,
než bys potřeboval slyšet.
Měl jsem jich pár.
Některý si pamatuju,
jiný se mi vybaví jen podle vůně cigaret.
Všechny mi nechaly něco,
některý jizvu,
jiný jen chuť si zapálit.
Ženy…
oni vědí, jak tě zachránit,
a zároveň jak tě rozložit do prachu.
Mají v sobě mráz i teplo,
a nikdy ti neřeknou,
co zrovna dostaneš.
Jo, miluju je.
Každou, co se zasmála mí blbosti,
každou, co mě poslala domů,
i tu, co mi zlomila srdce
a ještě se u toho usmála.
Ženy jsou důvod,
proč chlapi píšou, pijou
a dělaj ze sebe básníky.
A pak končí sami,
v noci,
s prázdnou sklenkou
a hlavou plnou jejich hlasů.
Ale víš co?
Kdyby nebyly,
nebylo by o čem psát,
Nebylo proč pít,
a život by ztratil chuť.