Na dně šálku zbyly tři zrnka kafe
plné chuti a vůně
hřejivého pocitu, který s nimi piješ
zase a zases každým srknutím v kruté zimě
polévá mě proud tepla
jako když jsi mě poprvé objala
stačí tři zrna
aby myšlenka sepla
jenže se snažím zapomenout
Marná však snaha
hon za dojmem blaha
v němž je snad dojemná
jen má absolutní naivita
naivitou prožraná duše
reality netuše
pravdou končí zbita
Vylévám z šálku zbylé tři zrna
ve snaze umýt hrnek
jenže dřez ucpaný kávovými zrny
neodtéká
odtékaj jen slzy
z očí zbylých pro brek
