Podzim dýchá ránem chladným,
cesta plná listí napadaným.
Žlutá, oranžová, červená taky,
přecházejí mi z toho zraky.
Kroky kráčí podzimní zemí,
procházím pomalu cestami všemi.
Srdce mlčí, hlava šílí,
a tak zastavím se na chvíli.
Na okraji ulice,
nudná, stará silnice.
Rozhlédnu se vlevo, vpravo,
žádný hlas jen ticho, tmavo.
Vstoupím krokem na silnici,
nevidím auto se blížící.
Světlomety řežou tmu,
chvíle jak z hrozného snu.
Auto pádí, blíž a blíž,
náhle cítím hroznou tíž.
Náraz a křik, padá tělo,
kolem mě se dělá šero.
Polibek to něžný nebyl,
byl jsem já to ale debil.
Železné rty se tisknou ke mně,
krví rudou pokrytá je země.