Zlínská bitva!
Ještě ten samý večer jsem si před večeří a nachystáním se ke spánku, vyzkoušel přesuny, z jedné strany na druhou, v mém pokoji, ale nešlo to tak dobře, když jsem neměl na sobě oblečení, ve kterém to jde daleko lépe. Ale to se už pomalu blížila 22 hodina a byl čas jít spát, protože jsem musel vstávat v 6 hodin ráno, abych se stihl připravit.
,,Následující den”
Vzbudil jsem se tak akorát, abych si stihl vyčistit zuby, nachystat si svačinu a samozřejmě dostatek vody. Ačkoliv se může zdát, že brankář v podstatě nic nedělá, jen se přesouvá a sem tam chytí a vyhodí míček, tak jste na omylu. Mnohdy se my brankáři zpotíme daleko víc, než obránci, nebo útočníci. Proto je velice důležité dbát na hydrataci. Moc dobře si vzpomínám, že před měsícem v zápase proti hostujícímu Vsetínu jsem málem nedohrál zápas kvůli tomu jak jsem byl dehydratovaný.
V 7:30 jsem byl už připravený na odchod a tak jsme vyrazili, jelikož zápas začínal v 9 hodin dopoledne. Můj doprovod byla jako vždy moje máma, ale i táta se sem tam jezdil dívat na mé zápasy, ale ne zas tak často.
Příjezd na halu trval trochu déle než jsem očekával, protože ve Zlíně byly velké zácpy, ale nakonec jsme to stihli na smluvený termín, který nám dal včera Jarda. Kluci mě přivítali poplácáním po rameni, jako symbol toho že mi věří a následně jsme se ztratili do šatny.
Převlékli jsme se, mně to většinou trvá kolem 5 minut, zatímco ostatním třeba jen 2 minuty. Pár minut si vždycky dám soustředění na sebe, než se jdu rozcvičit, rozchytat a následně naskočit naostro do zápasu.
Ale po vstupu do haly jsem ucítil zvláštní energii. Nebyla to taková ta pozitivní energie, kdy se na ten zápas vyloženě těším. Ale nenechával jsem se tím příliš rozhodit a soustředil jsem se jen na to, abych ten příští míček chytil. V tu chvíli mě z myšlenky vyrušil Tonda. ,,Tak co Luke? Jdeme na to?” zeptal se mě. ,,Jo. Jdeme na ně!” odvětil jsem se zvýšeným hlasem na dodání odvahy a vběhli jsme na hrací plochu. Tam se začali naši hráči rozcvičovat, přihrávat si a já jsem jako vždy trénoval přesuny, pružnost pro chytání v nečekaných pozicích a výhozy míčku dopředu nanečisto.
Za pár chvil na mě začali spoluhráči střílet pro rozchytání, které ale kvůli cvikům trvalo jen pouhou minutu.
Když zazněla siréna, sešli jsme se kolem branky a Laďa, náš kapitán k nám pronesl pár slov.
,,Hoši, je to náš druhý zápas se Zlínem, pojďme do nich tak jak na včerejším tréninku. Důraz před bránou, dorážky nám taky celkem fungovaly. A hlavně střílet z každé pozice.” řekl Laďa a nakonec, jako před každým zápasem zvolal pokřik: ,,FBC SLOVÁCKO!” a samozřejmě jak to tak bývá, tak název klubu křičeli všichni. Na hrací ploše zůstala jen první formace. Pan rozhodčí zamával na protějšího brankáře, zda je připraven, poté stejně zamával na mě, já jsem gesto opětoval a hra mohla začít.
—————————-
Už úvodní buly jsme prohráli a tak soupeř získal míček. Byl jsem ve střehu hned jak se soupeři začali hrát ve své půlce. Jelikož jsem dobře věděl jak Zlín hraje, tušil jsem že budou první chvíli hrát na své polovině a pak se rozjedou dopředu. A přesně tak tomu i bylo. Po 20 sekundách od vhození míčku do hry se Zlínská mašina rozjela směrem k naší brance.
Hráče jsem moc dobře znal, jelikož proti nim hraju už 2 roky, ale tentokrát ta hra vypadala úplně jinak.
Již s první střelou jsem měl velký problém a dokonce mi po zásahu ramenem muselo pomoct břevno. To mě samo o sobě dost rozhodilo, protože střela letěla dost z velké dálky a dobře jsem ji viděl. Jenže on během letu změnil směr, tak jsem nakonec byl rád za odraz od tyče.
K míčku se dostal Laďa, který běžel po pravé straně hřiště a z leva mu hodně rychle nabíhal Marek a v běhu klepal si o přihrávku. Nastala situace 2 na 1, protože se Zlínští záhadným způsobem zapomněli v útoku. Už byli od branky si jen 3 metry a tak Marek vystřelil, avšak brankář zachytil přímo do ruky, protože se jednalo o pomalou střelu švihem. To je Markova asi největší slabost, mohl ještě zkusit přihrát.
Uběhlo asi 10 minut a skóre na střely bylo 10 pro nás a 5 pro Zlín. V celém zápase jsme byli aktivnější, dokud nepřišla 11.minuta.
Zlínští se dostali k míčku a jelikož byli dobře postavení, přihráli si 3x mezi sebou a naše rozhozená obrana s hodně zmateným Tondou jim nestačila zabránit a do prakticky prázdné brány vstřelili domácí první gól. Byla to celkem studená sprcha po hodně dobrém začátku, ale stále do konce třetiny zbývaly 4 minuty.
Před vhazováním jsem rychle zaběhl za Tondou a řekl mu: ,,Hele Tondo, jak toho gólmana pozoruju, už několikrát mu míček vypadl z ruky při střele z dálky. Zkus to tak jak to umíš. Táhlou střelu by nemusel chytit.” ,,Díky, zkusím to.” řekl Tonda a postavil se za Marka.
Do konce 1.třetiny se nic nestalo a na dvouminutovou pauzu jsme odcházeli za stavu 1:0 pro domácí.
Když jsme všichni sedli, vzal si slovo Jarda. ,,Kluci, nebylo to špatné, ale máme na víc. Očividně nemají svůj den a vůbec jim to tam nepadá. Zkusme je překvapit rychlými breaky z našeho pásma.” řekl Jarda a dal nám chvíli na vydechnutí.
Start do druhé třetiny byl daleko horší než ten předchozí. Lvi dokázali skórovat už v první minutě 2.třetiny, zásluhou teče jednoho z útočníků před naší bránou. Nedokázal jsem ji zastavit, protože teče, se opravdu špatně chytají. Můžete být sebelepší brankář, ale nikdy nezareagujete dostatečně rychle na to, abyste ji dokázali chytit.
Po této střele jsem si řekl: ,,Sakra nemůžou přece tak jednoduše vyhrát. Je to 2:0 pořád s tím můžeme něco udělat.”
Na závěr třetiny se míček dostal k Laďovi a ten pohotovou střelou pod ruku Zlínského brankáře snížil stav na 1:2. Jarda tentokrát mlčel, jelikož mu bylo jasné, že jsme tuto třetinu opravdu pokazili. Lvi nás přestříleli a do toho dali další gól na začátku třetiny.
Petr mě dodal trochu sebevědomí do poslední třetiny zápasu a šlo se na věc.
,,Posledních 15 minut hoši!” zvolal jsem a doufal, že zápas ještě zvrátíme.
Nástup do poslední třetiny byl fenomenální jak pro mě, tak i pro naše hráče. Po odehrání buly se rozběhl Marek rozjel jako tank, projel Zlínskou obranou jak nůž máslem a po pouhých 7 sekundách vstřelil vyrovnávací gól na 2:2. Všichni měli velkou radost, ale nesměli jsme usnout na Vavřínech. Teď to začínalo být dost o mně. Začali jsme mít děravou obranu, ač se Tonda společně s Pavlem snažili o to, aby míček neprocházel.
Skvělým roztažením jsem zastavil míček, který po přihrávce po šířce hřiště vystřelil Zlínský obránce. Tyhle zákroky mi dodávaly sebevědomí a další odvahu do zápasu.
Střela zpoza brány nebyla žádný problém, prostě si to tzv. jen zkusil, ale dával jsem pozor.
Ovšem tu poslední střelu si budu pamatovat hodně dlouho.
Nepřehledná situace a Pavel, který byl trošku širší postavy mi zabránil ve výhledu a toho využil opět jak jinak, než Zlínský obránce. Vystřelil na bránu ze stejné pozice jako pokaždé během zápasu, ale tentokrát letěla o dost níž než jsem čekal. No a co čert nechtěl, zrovna do Pavlovy florbalky. Míček se odrazil mně pod nohy a pomalu se dokutálel až do branky. Na střídačce Zlína zavládlo nadšení a na na té naší obrovské zklamání a naštvanost. Stalo se to 40 sekund před koncem zápasu a to nás dokonale srazilo. Stihli jsme ještě jeden útok, ale bezvýznamně.
Se Zlínem jsme se loučili s porážkou 2:3.
—————————-
,,Omlouvám se ti Luke, měl jsem ji špatně postavenou.” řekl Pavel, který ke mně hned po zápasu přišel. Byl jsem na sebe naštvaný, že jsem ten míček nestačil zastavit, jelikož jsem si myslel, že se mi ho podařilo nohama zastavit.
V šatně bylo tentokrát hrobové ticho. Nikdo nemluvil. Byli jsme unavení a zklamaní z našeho výkonu. Měli jsme celkem dost šancí na to, abychom se ujali vedení a dokonce jsme si ještě před 2.třetinou věřili na výhru.
,,Dnes to bylo o maličkostech.” řekl Jarda, když přišel do šatny.
,,Musíme se ale zvednou, vymetáme předposlední místo v tabulce! A spadnout níž předpokládám nikdo z nás nechce.” samozřejmě že nikdo nic takového nechtěl.
,,Příští týden nás čeká zápas se Vsetínem, který je právě tím, kdo se chce zvednout z posledního místa. Za týden je udoláme, ale musíme hrát stejně, nebo klidně i lépe, jako doposud.” pronesl Jarda a šel sbalit tréninkové míčky.
,,Pavle stát se to může, ale opravdu si na to dej pozor, příště by nás to klidně mohlo stát opět výhru.” řekl Marek.