Jsou to jen tiché modlitby.
Nevolné sténání.
pořád tvé ruce na těle cítí
a ani nevíś jak moc ji to palí.
kapky deště o pár let později
hladí obličej její
pořád na to totiž myslí
nikdy to neodešlo a nikdy asi nezmizí
Možná až jednou do zpovědnice vstoupí,
srdce jí ztichne v chladné lavici,
tvoje jméno zůstane v paměti
jen jako šepot v prázdné místnosti.
Z očí jí stečou poslední viny,
ne kvůli tobě, spíš pro ty stíny,
co po nocích šeptaly o naději,
jež nikdy nekvetla v její zahradě snění.