prijdu si zpoutana travinami a plevelem
neznam zadne dobre stavy
mozna proto utikam pred svetem
a kazdy vecer mi z oci tecou slzy
pocit nekonecne ztraty
to vsechno se snazim vypasat ve svych basnich
ten nekonecne prazdny pocit
kdo vubec uvidi me dobre mravy?
jsem jen telo jen schránka, jen vec?
uz nechci slavit dalsi den
natoz dalsi rok
brzo uz mi bude sto
tedy jen jestli do te doby nepokusim sve stesti a nenastane klid.