,,We accept the love we think we deserve”
Neboli:
Nikdy se mě neptali, jak se mam
Proto je moje odpověď vždycky nevim
Protože když se někdo na to zeptá
Tak se všechno zastaví
Ne tim romantickych způsobem
Jak o tom píšou v knihách
Spíš nějak tak, jako když mi někdo řekne: ,,na zdraví!”
Nebo když spim u kamarádky, jejíž rodina dohromady večeří
A říkaj si, jak měli den
Detailnějc než jenom že dobrej
V autě je vždycky hrobový ticho
Jen rádio hraje Marka Ztracenýho
A mně ve sluchátkách hraje yzo
Nestidim se za to
Ale pokaždý čekam stejnou reakci
Bojim se říkat věci rodině
A když se vrátim ze stájí, tak jdu rovnou do sprchy
I když táta už roky neřval, že smrdim jako koně
Čistě potencionálně, každej mě za mý názory a preference odsoudí
A každej druhej to projeví násilím